Americko-kanadský ovčák

24. 09. 2008 | † 04. 01. 2013 | kód autora: 2JN

AMERICKO-KANADSKÝ OVČÁK

 

 

 

Americko-kanadský ovčák vlastně už jako název plemene neexistuje, přestože to byl název velmi rozšířený a používaný. V roce 2002 byl předběžně uznán oficiální název Bílý švýcarský ovčák (BERGER BLANC SUISSE).

Původ a historie

Historie plemene je společná s historií německého ovčáka. První ovčáci byli bílí. Tato barva byla již v dávné minulosti u psů vítána, protože si je pastevci v noci nepletli s vlky. I vlkošedí psi tedy v sobě nesli gen bílé barvy. Jedním z prvních bílých německých ovčáků předvedených na výstavě byl pes Greif, který měl tu zvláštnost, že měl vzpřímené uši. Jeho prapotomka Hektora Linkshreina, který byl jako první zapsán do plemenné knihy německých ovčáků, potom koupil "stvořitel" moderního německého ovčáka Maxim von Stephanitz. Stalo se tak v roce 1899.

V té době také vzrůstala obliba bílých ovčáků v zámoří. V roce 1913 tam byl založen první chovatelský klub a záhy se bílí a šedí ovčáci začali chovat odděleně. Zatímco v USA, Mexiku a Austrálii byli z bílého ovčáka nadšení, v Evropě neměl na růžích ustláno. Přestože ze začátku byl Stephanitz k bílým psům shovívavý, časem upadali v nemilost a byli důsledně vykazováni z výstav a soutěží. V roce 1968 byla dokonce bílá barva německého ovčáka vyňata ze standardu. V Americe to však ignorovali a dál pokračovali v chovu. V roce 1970 se z Ameriky do Švýcarska dostal bílý ovčák jménem Lobo, který ještě byl zapsán v plemenné knize a spolu s anglickou fenou White Lilac of Blinkbonny stáli u znovuobrození chovu v Evropě. Dnes chov pokračuje na mnoha stanicích v řadě zemí.

Povaha a charakter

Americko-kanadský ovčák není snadno zaškatulkovatelný. Různí psi mají totiž různou povahu. Jeden je plný energie, druhý rád lenoší. Jeden je nebojácný, druhý nedůvěřivý. Každopádně je to klidný, citlivý, vnímavý a občas slušně vychytralý pes. Podobně jako u lidí hodně záleží na výchově a socializaci ve štěněčím věku. Každý špatný zážitek na něho může mít doživotně neblahý vliv. Přestože to je skvělý hlídač, není agresivní a skvěle se hodí jak k dětem, tak ke starším lidem, kteří v něm najdou spolehlivého kamaráda. Používá se i jako slepecký pes a společník pro postižené.

Popis a vzhled

Bílý ovčák je středně velký pes velmi podobný německému ovčákovi. Výška v kohoutku je 55 - 66 cm a průměrná váha 25 - 40 kg, podle toho, zda se jedná o fenu, či psa. Má suchou, klínovitou hlavu se silnou tlamou a zuby s nůžkovitým skusem. Uši jsou vzpřímené a směřují kupředu. Tělo je dobře osvalené s rovným hřbetem, hlubokým hrudníkem a lehce vtaženým břichem. Ocas je dobře osrstěný a v klidu visí. Srst je středně dlouhá s bohatou podsadou, na tlamě a obličeji kratší. Barva bílá bez skvrn. Existuje i dlouhosrstá varianta, ale ta je poměrně málo k vidění. V průměru se dožívá 12 a 13 let.

Plemenný standard

Dle klasifikace FCI (Mezinárodní kynologická federace) je Americko-kanadský ovčák veden jako neuznané plemeno, avšak Švýcarský bílý ovčák už uznán je a je zařazen do I. skupiny - ovčácká, pastevecká a honácká plemena (s výjimkou švýcarských salašnických psů), sekce 1 - ovčáci, bez zkoušky z výkonu. Země původu je Švýcarsko a využitím je rodinný společník, pracovní a sportovní pes.

Základní péče

Bílého ovčáka lze chovat doma i venku, musí však vždy mít dostatek pohybu. Má rád společné procházky a doslova miluje sníh. Jeho srst nevyžaduje zvláštní péči, je totiž samočistící a i velmi zašpiněná srst po uschnutí zbělá. Koupat se šamponem by se měl maximálně třikrát za rok.

Toto plemeno má nízký práh bolesti, proto se vyvarujte fyzických trestů.


Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky zvirata

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.